Raftování prvostupňáků

Jako každoročně, tak i letos žáci naší školy (3.-6. ročníku) zažili zajímavé poznávání svého okolí z raftů. Splouvali řeku Moravu z Hanušovic do Rudy nad Moravou. Netradičně pozorovali živou i neživou přírodu a naučili se novým dovednostem spojených s vodní turistikou. Díky příznivému počasí, stavu vody a výborné zkušenosti organizátorů a instruktorů, byly děti velmi spokojené a měly spoustu nových zážitků.

5.B Rafty - postřehy žákyně
V úterý 28.4. 2009 jsme byli se třídou na raftech. Rozhodně tam nebyla nuda! Počasí bylo nádherné a s naším instruktorem byla sranda. Tiché šumění vody doprovázel v jednu chvíli zpěv, pak vtipy a vtipné historky. Jeli jsme poslední, jelikož jsme zachraňovali různé broučky. Kdykoli se na palubě objevil nějaký brouk, okamžitě jsme jeli ke břehu a dávali ho tam. Ale potom mě naštvalo, když Elča zavolala: "„Jééé, pavouk!" a já se tak lekla, že jsem málem spadla do vody. Následovalo pár zastávek kvůli jezům. Potom však u jednoho uvízl fotbalový míč, tím pádem začala záchranná akce. Pan učitel s naším instruktorem sjížděli jez, aby míč vytáhli, ale napoprvé se to nezdařilo a následovalo pádlování proti proudu. Nakonec po namáhavém boji s vlnami pádlovali ke břehu s míčem v raftu. Potom byla velice dlouhá pauza u hospody a obchůdku. S holkami jsme vily věnečky, kluci šmírovali a pan učitel seděl s instruktory na terase u hospody. Potom jsme nasedli do člunů a jeli dál. Už nevím, co nás k tomu přimělo, ale pod každým mostem jsme křičeli: „H….o!!!“ Pan instruktor dokonce křičel s námi. Byl to prostě dobrý výlet.
Klára Urbanová

Rafty 5.A - postřehy žáků

O půl osmé jsme se sešli na nádraží. Tam jsme čekali, až všichni dojdou, a potom jsme vlakem jeli do Hanušovic, kde nás pan instruktor dovedl k řece, po které poplujeme. Ukázal nám, jak držet pádlo, sedět v raftu nebo jak se vyhýbat větvi, která nám překáží v cestě. Když dovyprávěl, tak nám ukázal, jak nasednout do raftu. Všichni usedli a jeli jsme. Cesta byla super. Až na to, že pršelo. Všichni pádlovali a křičeli jak na lesy: „Ahoj, ahoj!“ To je vodácký pozdrav. Po cestě jsme zkoušeli otočku doprava nebo doleva. Asi po hodině a půl jsme dojeli do Aloisova. Došli jsme pěšky na chatu a tam nám dali párek a čaj. Dojedli jsme, dopili a šli se podívat do papírny. Bylo to tam super, ty výšky, válce, kouř, ale nejvíc tam bylo toho papíru. Prohlédli jsme si celou továrnu a pak jsme jen taktak stihli vlak domů. Návrat se zdařil dobře. Všichni měli za celý den dost. Byl to skvělý výlet.
Josef Kuba

Když jsem se ráno vzbudil, první, co jsem udělal bylo, že jsem se podíval z okna. A najednou jsem se zarazil, protože pršelo. Ale co by to bylo za vodáka, kdyby nesnesl déšť. Tak jsem se oblékl, vzal si věci a jel na nádraží, kde byl sraz se třídou. Po příjezdu do Hanušovic už na nás nedočkavě čekali a vzali nás k řece, kde byly rafty. Nejdřív nám ukázali, jak pádlovat. Ruka se dá dolů, skoro až na „ploutev“, tak se tomu říká, a levou ruku až na konec pádla a nohy do raftu a do takových popruhů, abychom nespadli, a sedá se na takové „buřty“. Ale líp vám to vysvětlí tam. Nasedli jsme do raftu a jeli jsme v dešti, to bylo super, byly tam menší vlnky a házelo to. Na konci jsme sjeli i prudší vodu. Zastavili jsme a vedoucí nás pochválil, že jsme byli hodní a tak…taky nám dali pití a tatranku. Pak ještě čaj a párek a pak jsme šli do papírny, která vyrábí olšanský papír. Pak jsme běželi na nádraží, domů jsme jeli promočení a na nádraží nás vyzvedli rodiče. Chtěl bych jet znovu, na raftech bylo super.
Martin Štolc

Víte, co jsou to motory a kdo je háček? Motory silně pádlují a háčci pádlují a říkají, co mají motory dělat. Voda byla studená a rychlá. Sjeli jsme po řece, pod vodou byly ostré kameny a písek. Jednou se třetí člun sekl při otočce, tak na něj ostatní dva čekaly. První člun se nesměl předjet, ale bohužel to byl zrovna ten nejpomalejší. Nakonec jsme cestu zvládli.
Adam Kotinský

Westernové městečko Boskovice

Dne 21. května 2009 se žáci naší školy ( 3. A,B a 5.B) zúčastnili školního výletu do westenového městečka v Boskovicích. Progam se všem velice líbil. Díky nádhernému počasí jsme si tento výlet skutečně užili.
Bližší informace o programu pro školy jsou na www.westernove-mestecko.cz

Se školou jsme byli na výletě ve westernovém městečku v Boskovicích. Když jsme tam přijeli, tak jsme se nasvačili a pak pro nás měli pořadatelé připravený program. V programu bylo divadelní představení, jízda na koni, rýžování zlata, házení tomahawkem, střílení z luku a pak ještě několik představení. Dokonce jsme si mohli měnit naše peníze za dolary. Největší zážitek mám z toho, jak jsme šli s kamarádem vyloupit banku. Ale chytil nás šerif, naštěstí jsme nešli do vězení, byli jsme pokáráni a poučeni o zákonech. A pak jsme jeli domů v autobusu hroznou cestou, a proto jsem se málem pozvracel, ale jinak to byl super výlet.
Miroslav Skýva

6. A - Králický Sněžník

Okolo 12.00 jsme přišli na Návrší. Na chatě jsme se najedli a vydali se na Králický Sněžník. Cesta to byla dlouhá a únavná, ale výhled stál za to. Viditelnost sice moc dobrá nebyla, ale i tak šlo vidět hodně daleko. Na Sněžníku jsme šli i k pramenu řeky Moravy. Překvapilo mě, jak je pramen malý, na to, že o několik kilometrů dál se z něj stává velká řeka. Poblíž Sněžníku je malý kamenný sloník, o kterém se říká, že když se ho člověk dotkne, za rok přijde znovu. Já tomu sice nevěřím, přesto jsem si sloníka pohladil. A vlastně bych se na Králický Sněžník znovu rád podíval.
Martin Soural


Letos se naše třída s doprovodem pana učitele Kočího a Drozda vydala na výlet na Králičák. Těžký batoh s potřebnými věcmi jsme vyčerpáni dotáhli až na chatu Návrší. Po zabydlení jsme se najedli a vydali se na další cestu- k pramenu řeky Moravy. Asi v půlce cesty jsme u rozcestníku našli malý deníček, do kterého jsme se podepsali a pozdravili další, kteří přijdou po nás. Po dalších kilometrech jsme konečně zahlédli sloníka na kamenném sloupu. Všichni jsme se u něj vyfotili a pokračovali dál k pramenu Moravy, kde jsme naplnili bandasky vodou. Mnohem rychleji jsme dorazili skoro až k chatě, ale najednou pana učitele Kočího napadlo, že by se chtěl ještě podívat k Adélininu prameni. Tak nás přemluvil a my si cestu prodloužili o tři kilometry. Kolem páté jsme se vrátili do chaty, navečeřeli se v jídelně a zahráli pár her. Pár holek taky připravilo senzační stezku odvahy. Strašidla se nejvíc vyřádila na Martinu Navrátilovi, který po nich strachy smlouval baterku. Neudrželi jsme se smíchy. Po večerce jsme usnuli a ráno jsme se vydali na cestu na nádraží.
Renata Eliášová

 www.mazoretky.cz