Ten čas ale letí ! Před chvílí jsme si oblékali kombinézy a chystali lyže metr vysoké a nevěděli, co čekat. Tak rychle to uteklo.Přešel rok a už to byly oteplováky a bundy.. začínaly snowboardy.. a to uteklo ještě víc. Potom přešla většina dětí na snowboardy a všichni se zdokonalovali. Nedávno to uteklo nejrychleji.. protože na snowboardu už pomalu každý uměl.. pády byly výjimkou a jezdilo se šusem..:) Jakoby ta rychlost dohnala veškerý čas. Čtyři roky a pořád není dost. A pro nás některé už bohužel naposledy.. Člověk, který navštívil. .nemůže litovat, že se zúčastnil :)..Mohl by litovat modřin, návštěv ve 3  hodiny ráno, svícení baterkou do očí, tajného ujídání bombónů, věčně zabrané koupelny. ,,Spartak má talent“..na ten rád zapomene každý !!! :D Ale tyto věci k lyžáku patří. Ze začátku se každý přihlásil, aby se mohl ulít ze školy.. a hned jak kurz skončil, oznámil, že další rok jede zas. Jakoby se z nabídky stala samozřejmost. Po celé čtyři roky se sešla podobná parta skvělých lidí, se kterými byla sranda, a po roce jsme se sešli zas. Rodina. Malá část z nás po letošním lyžáku seděla doma na posteli a půl hodiny koukala na tašku plnou pomačkaných, mokrých a špinavých věci, která čekala, až ji vybalíme. Nikomu se nechtělo. Každý chtěl utíkat..a vrátit se. O pár dní..o pár let..zpět. Bude se nám stýskat.. Ať už po budíčku, kdy učitel vtrhne do dveří ,,Děti vstávejte..proč spíte na jedné posteli dvě ? “..a my jen koukaly a přemýšlely, co bude na snídani. Suchá kůže, modřiny, omrzliny, přírodní botox rtů...i na to si vždycky vzpomeneme..:) Na každý pád..ať už jsme najely do příkopy, spadly z vleku, srazily kamaráda nebo uhýbaly malým dětem..klidně bychom ty pády zopakovaly. Málem bychom zapomněly na společné večery..:) Od her až po tance. Seznamovací (i když jsme se většinou znali všichni..) ..ten první večer to byl takový ,,zvyk“ :) Jako předposlední věc bychom chtěly poznamenat, že jako na potvoru jsme zrovna ,,my“ chytly to nejškaredější počasí..:) Ale přežily jsme ! :) No jo..na lyžáky ze základky hned tak nezapomeneme..a těšíme se, až historky typu ,,Rozsekla jsem spolužákovy ret voskem na běžky“  budem vyprávět..dětem..vnoučatům..;) Jen tak, jako vzpomínku nebo pro inspiraci..;) Aby jejich lyžáky byly plné smíchu a dobré nálady jako ty naše ! :) Budete nám chybět..vy všichni-naše druhá rodina ! :) ♥