Exkurze do Arcidiecézního muzea v Olomouci (7. A)

Mám umění a historii velice ráda, proto se mi v muzeu líbilo. Náš průvodce (pan Šobáň) byl velmi milý a mohli jsme se ho na kdeco zeptat. Nejvíce se mi líbilo v klenotnici, ale nemohli jsme s panem učitelem Drozdem fotit s bleskem, takže fotky za moc nestály. Muzea mám ráda a přemýšlím o další návštěvě Arcidiecézního muzea s rodiči.

Angelika

K prohlídce jsme dostali pracovní list, do kterého jsme zapisovali, co nás zaujalo. Mě zaujala Krvavá pavlač, kde byl údajně zavražděn poslední přemyslovský král Václav III. (1306) Dále se mi líbila klenotnice s hlavním vystaveným objektem, monstrancí Zlaté slunce Moravy, a kočár arcibiskupa Ferdinanda Julia Troyera z Troyersteinu. Viděli jsme i obraz, na kterém malíř zachytil jeho příjezd do Olomouce.

Zlatava

Do Arcidiecézního muzea jsme byli nahlášeni na desátou, vstupní brána se otevřela a my jsme vešli na nádvoří. Našim průvodčím (cha, cha poznámka pedagoga) se stal pan Šobáň. Ten nás v pracovně poučil o chování, dal nám pracovní listy a ještě nám půjčil podložky a tužky. Mezi prvními zastávkami byla hradní studna (do které málem Zlatava upustila podložku i s pracovním listem, poznámka pedagoga) a věž., kde byla sdružená románská okna (a kde si Nora opřela podložku o stěnu, poznámka pedagoga). Nejvíc se mi líbil arcibiskupský kočár, který byl pozlacený a zdobený malbami, uvnitř bylo všechno potažené červeným sametem. Dále se mi líbila místnost se šperky a obrazárna s erbovním sálem. Expozice se mi líbila, mohlo se fotit, takže mám i pár obrázků.

Diana

Nejlepší místnost byla klenotnice, ale všem radím, ať to tam nechtějí vykrást, protože tam může být nejmíň 30 kamer a na každém exponátu detektor.

Tibor

Exkurze byla pěkná a se zjišťováním informací do projektu i zábavná.

Panther

Líbil se mi projev pana průvodce, protože měl pořád co říkat a na naše otázky odpovídal velice srozumitelně. Muzeum je pěkně udělané, poprvé jsem viděla klenbu seshora.

Mathilda

Nejvíce se mi líbily ty dvě studny, ta první byla na nádvoří, druhá v Rajské zahradě. Potom se mi líbil erbovní sál a klenotnice, ale stejně se mi líbilo všechno. Byla to dobrá prohlídka.

Babeta

V muzeu se mi moc líbilo, protože náš průvodce krásně povídal (až do podrobností). Mají tam spoustu drahých obrazů a klenotnici. Nejvíc se mi líbil arcibiskupův kočár. Ale ke konci už to bylo moc dlouhé.

Kunhuta (přišla pozdě na sraz, poznámka pedagoga)

Nebylo špatné, že jsme s sebou mohli vzít foťák a to, co nás zaujalo, si vyfotit. To povolují málokde a když, tak za poplatek. Samotné vystavené exponáty jsou peněžně nevyčíslitelné hodnoty.

Bobina

Nejvíc se mi líbily relikvie a kočár arcibiskupa z Troyersteinu a erbovní sál, kde byly po stěně rozvěšeny erby všech arcibiskupů, co zde sídlili.

Toto

5. A na Dlouhých Stráních

Exkurze na PVE Dlouhé Stráně

Ve středu 27.5. 2009 jsme v 6.40 dorazili spolu se čtvrťáky na nádraží. Odtud jsme jeli v 6.50 vlakem do Velkých Losin, kde jsme přestoupili na utobus, který nás zavezl až do Koutů nad Desnou. Tam jsme nastoupili na kyvadlovou dopravu (minibusy), kterou jsme jeli až k Dlouhým Stráním. Zde jsme se setkali s panem Dvořáčkem, který nás doprovázel. V jedné velké síni nám vysvětlil, jak funguje přečerpávací vodní elektrárna a poté pustil osmnáctiminutový film. Potom jsme šli do tunelu (byla tam velká zima), na jehož konci byly dveře, do kterých jsme vešli a octli se ve velké hale, která byla 100 metrů pod horou. Vše jsme si prohlédli (falešná okna, jeřáby, turbíny) a vyšli tunelem zase zpátky ven do minibusů. Pršelo, ale to nám ani tak nevadilo. Jeli jsme asi 5 minut, když jsme dojeli k dolní nádrži. Byla obrovská, všichni jsme si pomysleli, že by se v ní dobře koupalo. Když jsme se vyfotili, jeli jsme k horní nádrži. Tam to trvalo déle, asi 20 minut, a nic jsme neviděli, protože byla velká mlha. Vrátili jsme se minibusem do Velkých Losin, kde jsme navštívili nejbližší cukrárnu. Strávili jsme tam asi hodinu a potom už jsme šli na vlak a jeli domů. Výlet se mi moc líbil, nejvíc pohled na dolní nádrž.

Barbora (Shaun) Melková

Dějepisná vycházka

4. 5. 2009 se 8. A vydala na dějepisnou vycházku, organizovanou Městským úřadem v Šumperku. Prostřednictvím průvodkyně (paní Holubcová) se žákům dostalo mnoha cenných vědomostí o městě, ve kterém žijeme.

Výlet do historie

Ve středu 8. 4. 2009 proměnili dva členové spolku historického šermu Pernštejn (z východních Čech) naši herní tělocvičnu v evropská bojiště třicetileté války. Jejich produkci ( přednáška, hrané scénky, ukázky soubojů) zhlédli žáci 2. stupně.

 Nebylo to poprvé, kdy Pernštejni u nás oživili výuku dějepisu. V dobré paměti ještě máme jejich ztvárnění husitství a doby renesanční. Také tentokrát byly do představení zapojeny i děti, představovaly znepřátelené armády Švédů a Habsburků.

Největší aplus sklidil Daniel Kirvej (6.B, jezdec v červené mikině), který odmítl opustit dobytou pozici, přestože k tomu byl hercem několikrát vyzván. Přítomní pedagogičtí pracovníci od fochu (dějepisáři) zhodnotili produkci jako velmi zdařilou.

Animační program, Arcidiecézní muzeum v Olomouci - 25. 3. 2009

„25.3. jsme měli sraz u školy na parkovišti v 6.45, anebo v 7.40 na vlakovém nádraží. Každý si mohl vybrat, kde chce čekat. Jeli jsme do Olomouce. Ve vlaku jsme si sedly všechny holky z 5.A k sobě a povídaly jsme si.“ (Lydie Štoplová)
„Jely s námi ještě dvě další třídy, 7.A a 7.B, a paní učitelky Štěpánová a Kirkosová. Jeli jsme vlakem ze Šumperka do Uničova, tam jsme přestoupili a hurá na vlak na Olomouc. Po příjezdu jsem si řekl, no super, rychle už z toho vlaku pryč.“ (Adam Krňávek)
„Na nádraží jsme se spočítali a vyrazili jsme na cestu doo muzea. Po cestě jsme přešli asi dva mosty, pod kterými tekla řeka. Bohužel se mi nepovedlo zjistit, jak se ta řeka jmenuje.“ (Kateřina Xena Kočíková)
„Šli jsme docela dlouho, až najednou vidíme velkou věž Dómu sv. Václava. Paní učitelka Štěpánová řekla, že už jsme blízko, všichni jsme zařvali hurááá. Přišli jsme k Arcidiecéznímu muzeu, ale tahle budova nikoho nezajímala, všichni mohli oči nechat na té katedrále. Mysleli jsme si, že jdeme tam, ale paní učitelka řekla: Jdeme, děti! A šla do budovy vedle.“ (Adam)

„V 10.00 nás pustili do muzea, kde se nám představil průvodce, pan Marek Šobáň.“ (Xena)
„V pracovně jsme se seznámili s pravidly.“ (Barbora Shaun Melková)
„Nesměli jsme se ničeho dotýkat, protože by se spustil alarm. Tak jsme šli do vedlejší místnosti, kde byly modlitební knížky.“ (Adam)
„Ta výstava se jmenovala Růžová zahrádka. Prohlédli jsme si knížky a popsali jsme si, jak se části knihy nazývají.“ (Shaun)
„Například předsádka, iniciála a podobně.“ (Michal Luběna)
„A pak jsme ty knížky vyráběli. Výroba byla pracná, ale zábavná.“ (Adam Kotinský)
„Pan Šobáň nám rozdal papíry, které byly cvaklé sešívačkou. Potom jsme otevřeli knížku, dvě stránky vynechali, potom ještě jednu a napravo jsme napsali první písmena svého křestního jména a příjmení. A pod to jsme namalovali, co nás nejvíc zajímá nebo baví, a jaké máme koníčky. Namalovala jsem koně. Pak nám Marek Šobáň rozdal knižní desky a měli jsme je nalepit na přední a zadní stranu knížky. Pak nám slepil hřbet páskou. Pak jsme si měli tu knížku ozdobit.“ (Lydie)
„Byla to velká piplanice.“ (Radek Trubač)
„Po chvíli jsem dostal čůrání, ale muzeum bylo vybaveno WC.“ (Josef Kuba)
„Uklidili jsme po sobě a rozloučili jsme se s panem Šobáněm. Šli jsme na náměstí k sloupu Nejsvětější Trojice“ (Lydie)

„U sloupu jsme se fotili, je zapsaný v seznamu UNESCO, a pak jsme šli do McDonaldu.“ (Adam Krňávek)
„Koupili jsme si hranolky a šli zpátky na vlak.“ (Alena Alenáš Langová)
„Paní učitelka říkala, že nestíháme vlak, tak jsme utíkali.“ (Xena)
„Vlak jel ve 13.08 a my jsme došli ve 13.05. Na nádraží jsme však zjistili, že náš vlak má 5 minut zpoždění. Někteří se naštvali, ale aspoň jsme měli jistotu, že nám neujede. Do Zábřehu jsme jeli mezinárodním vlakem a odtud osobním do Šumperka. Jednu zastávku jsme museli jet autobusem kvůli výluce. Z nádraží jsme pak šli každý domů.“ (Shaun)
„Ale kdo neměl lístek, musel jít s paní učitelkou Štěpánovou a s paní učitelkou Kirkosovou až ke škole. Celý výlet se mi líbil a už se těším na další.“ (Lydie)
„Moc se mi tam líbilo.“ (Tomáš Purkert)
„Bylo to fajn.“ (Michal Pohořelský)
„Druhý den nám pan učitel Stuchlý vykládal veselé historky o panu Šobáňovi.“ (Jan Nimmerichter)

 www.mazoretky.cz