Animační program Arcidiecézního muzea

Dne 12.5. 2010 se vydala třída 7.A do Arcidiecézního muzea v Olomouci, aby vyzkoušela nový edukační program s názvem 90 minut aneb Rychlokurz. Pod vedením zkušeného lektora vstoupili žáci do obrazárny, kde se seznámili z některými z děl starých mistrů ze 16.- 18.století. Výklad o námětech, kompozicích, světle a barevnosti doplnily drobné úkoly, během nichž žáci dostali možnost stvořit své vlastní "živé" obrazy (viz fotogalerie). O týden později (18.5.) si totéž užili žáci 8.A. Spolupráce s edukačním oddělením Arcidiecézního muzea je velmi úspěšná a lektor (pan Marek Šobáň) poskytl obsáhlý rozhovor našemu školnímu časopisu.

9.A v Praze

Ve dnech 15. a 16. května jsme s naší třídou podnikli školní výlet, který by nám, alespoň si myslím, mohly jiné třídy závidět. Náš dvoudenní výlet jsme totiž trávili v hlavním městě, v Praze. Tady jsme viděli spoustu zajímavých míst, památek a taky jsme si užili hodně legrace, bez které by přece žádný výlet nebyl správným výletem. V sobotu ráno jsme měli sraz na šumperském vlakovém nádraží a jakmile dorazil poslední žák, mohli jsme vyrazit! Cesta byla super, přestože jsme v rychlíku ze Zábřeha do Prahy celou cestu museli stát. Takto plný vlak jsem teda opravdu ještě nikdy neviděla! Nevím, jak moji spolužáci(byli jsme totiž po vlaku dost rozmístěni), ale já a Sonča Podhorná, s kterou jsme byly v jednom vagóně, jsme si cestu vážně užily. Spokojeně jsme přijeli do Prahy, téměř bez problému se dopravili na místo našeho ubytování (které musím moc a moc pochválit), a tak mohl začít náš program poznávání hlavního města. Navštívili jsme Pražský hrad, prošli si Chrám sv.Víta a taky jsme se svezli lanovkou až na Petřín, to byl moc hezký zážitek. Ale ten hlavní, největší, na který jsme se asi nejvíce těšili, nás ještě čekal. Návštěva Národního divadla! Na ubytovně jsme se (teda především holky) načesaly, namalovaly, oblékly do krásných šatů a mohly jsme vyrazit za kulturou. Moc jsme si to užívaly a připadaly jsme si skoro jako princezny. V divadle to byl opravdu skvělý zážitek, který předčil naše očekávání. Zhlédli jsme vlastně takovou klasiku- Prodanou nevěstu. Představení bylo nádherné. Po skončení se otužilejší část naší výpravy vydala na večerní procházku Prahou, ale my ,,zmrzlíci“ jsme se plni dojmů přepravili zpátky na ubytovnu a po nějaké době, celí vyčerpaní po náročném dnu, usnuli. Neděle už byl takový klidnější den. Navštívili jsme Vyšehrad, hřbitov Slavín, taky jsme se prošli po Karlově mostě a potom jsme měli dlouhý rozchod na Václavském náměstí. Tahle část výletu se mi opravdu líbila. Prošli jsme si spoustu obchodů, nakoupili pěkné věci... Jenomže potom už nás čekal návrat domů. Samozřejmě jsme se domů těšili, ale výlet bychom si klidně ještě o pár dní prodloužili. Byl super! Plný úžasných zážitků! Možná nám připadal tak skvělý právě proto, že byl na základní škole náš poslední , a tak jsme si ho jaksepatří užívali! Budu na něj asi ještě hodně dlouho vzpomínat!

Petra Eliášová, IX.A

Zahradní slavnost v knihovně

Se třídou 4.B jsme byli na zahradní slavnosti, kterou pořádala městská knihovna Šumperk. Bylo to na způsob čarodějnic. Zpívali jsme tam a gymnastky cvičily. Bylo tam spoustu her, ale nejvíc se mi líbilo na pavoukovi- to byla prolízačka. Líbilo se mi tam, bylo to super.

Nika Koutná

Zahradní slavnost se konala 29.4. Mohli jsme zde nalézt různé atrakce, např. pavouka, věštící zrcadlo nebo lov věcí z perníkové chaloupky. Po proslovu ředitelky knihovny pan starosta zapískal a rozjel se parní vláček. V knihovně byla výstava vláčku ze Šumperka. My, třída 4.B, jsme zde vystupovali s písněmi Štěně a Psí píseň.

Johanka

Výměnný pobyt Šumperk- Poprad

 
Ve dnech 24.- 28.4. 2010 jsme se zúčastnily výměnného pobytu do Popradu. V 9:35 jsme se všichni sešli na vlakovém nádraží, kde jsme se rozloučili s rodiči a pod vedením paní učitelky Konopové a pana učitele Nétka nasedli do vlaku. S ostatními účastníky výměnného pobytu jsme si ve vlaku užily spoustu legrace. Po necelých sedmi hodinách jsme všichni konečně dorazili do Popradu a rozdělili se mezi Slováky. Seznámili jsme se s rodiči slovenských dětí a ti nás pak odvezli k nim domů. Další den nám zajišťovala program hostitelská rodina, tedy jsme se mohly s novou kamarádkou a její rodinou více poznat. Někteří šli na procházku, nebo na bowling, nebo taky do kina, ale každý si to samozřejmě hodně užil. I přes to se však všichni těšili na pondělí, nejen kvůli výletu do Tatranského muzea, ale taky na Aquacity, kde se líbilo úplně každému. Unaveni jsme se vrátili domů a vyčerpáním okamžitě usnuli. Přes noc jsme nabrali sílu na další výlet, který nás čekal hned ráno. Podívali jsme se na hrad L‘ubovňa a na skanzen, který byl hned pod hradem. Po obou prohlídkách jsme šli do restaurace a naplnili vyhládlý žaludek. Po té jsme se mohli všichni vrátit domů a užít si posledního dne v Popradě. Přestože nás čekal už jen poslední večer na tak krásném místě,  plní mnoha zážitků jsme se už moc těšili na své rodiče. Ještě nás čekala poslední sedmihodinová cesta, ale ta už naštěstí uběhla rychle. Jen co jsme vychrlili své zážitky rodičům, ulehli jsme do postele a už se nám mohlo o Vysokých Tatrách jen zdát. Už se moc těšíme, jak za námi naši noví kamarádi a kamarádky ze Slovenska přijedou a budou zase oni překvapeni z naší vlasti.

Renata a Alenáš (7.A)

Osvětim

Ve čtvrtek 15.4. 2010 jsme jeli se školou do polského města Osvětim na prohlídku koncentračního tábora. Už při cestě autobusem (která mimochodem trvala 4 hodiny!) jsme měli možnost pozorovat hodně smutnou náladu v Polsku – kvůli tragédii u Smolenska zříceného letadla s polským prezidentem, členy vlády a například taky velkou spoustu vlajek vyvěšených na půl žerdi. Na místě jsme dostali sluchátka, abychom dobře slyšeli naši průvodkyni. Jinak bylo vše velmi strašné. Dokonce i počasí se mračilo. Bylo hrozné vidět tolik fotografií lidí, kteří tam umírali a byli mučeni. Nepříjemné bylo vidět tolik kufrů, bot, hřebenů, vlasů a dalších věcí. Byli jsme i ve sklepech, kde je zavírali za trest a oni tam umírali na podchlazení a udušení. Viděli jsme i plynovou komoru a pece na spalování těl. Potom jsme se přemístili do druhého, většího tábora jménem Březinka. Tam jsme byli jen krátkou dobu. Přesto jsme viděli, kde se umývali, kde pracovali a kde spali. Je to velmi cenná zkušenost. Vidět na vlastní oči to, o čem se ve škole učíme. A asi nikdy nepochopím, proč zavraždili tolik nevinných lidí.

Kamila Keprtová, Denisa Navrátilová 9.A

Osvětim. Už jen to slovo ve mně vyvolává smíšené a nepříjemné pocity. Exkurze do tohoto koncentračního tábora byla pro mnohé z nás novým poznáním. Řekla bych totiž, že když se o tom učíme a bavíme ve škole nebo když vidíme nějaký film, je to úplně něco jiného než návštěva do těchto míst. Ztratilo to anonymitu a už to byli opravdu skuteční lidé, které jsem viděla, jak vypadali a jak se jmenovali. Dozvěděla jsem se opravdu mnoho hrůzných věcí. Z nich na mě nejvíc působily děti. Jejich fotky, droboučké oblečení i hračky mě nenechávaly v klidu. Byla to děsivá představa. Překvapilo mě, jak obrovský ten tábor byl. Věděla jsem, že je veliký, ale ne takhle. A i přesto, jak to bylo obrovské se tam ti ubozí lidé ani nevešli. Miliony životů. Jednalo se pokaždé o hrozně moc vysoká čísla, když nám paní průvodkyně říkala, kolik jich tam bylo, kolik zemřelo, kolik se snažilo utéct. Byl tam jeden dojemný příběh dvojčat, na kterých dělal Mengele pokusy, jedno přežilo a dodnes žije v Izraeli. Neumím si to ani představit. Jak asi dovede normálně žít ? Můj rozum nedovede pobrat, jaké krutosti se tam odehrávaly. Jak k nim mohli být tak odporní ? Nechat je hladovět, tvrdě dřít a takhle ponižovat. Kde se vzalo tolik nenávisti ? A právě proto, ať už to bylo jakkoliv příšerné, si myslím, že by se tam každý z nás měl podívat.

Sonia Podhorná 9.A

Cesta do pravěku

Milí čtenáři, vážení rodiče!
Dne 31.3. 2010 se byly třídy 4.A a 4.B podívat na výstavu ve Vlastivědném muzeu. Nesla název Cesta do pravěku. Mohli jsme zde zhlédnout nejzajímavější nálezy od starší doby kamenné až po období Keltů a Římanů. Vyzkoušeli jsme si techniky našich předků, např. mletí obilí, tkaní, řezání dřeva a dělání děr do kamene. Výstava potrvá do 29.srpna, tak si rozhodně nenechte ujít tento fascinující zážitek. Vstupenka stojí 10 Kč.

Johanka Kubíčková

Byl to skvělý zážitek, na který nikdy nezapomenu. Nejvíc mě tam zaujala Věstonická Venuše a taky železné udidlo z doby železné. Dokonce jsme hráli hru, která zaujala všechny, jmenovala se lov na mamuta.

Eliška Švédová

Výstava je poučná a zábavná. Ukážou vám stoličku mamuta, pravěké domy, zbraně, kopii Věstonické Venuše a další prima věci. Můžete si zkusit pomlít obilí jako pravěcí lidé, poskládat puzzle, vrtat díru do násady staré sekery nebo si zkusit bouchnout starou sekerou do klády. Určitě tam jděte, mně se to moc líbilo. A navíc: kosti, vázy či nástroje jsou opravdové!

Michal Horáček

Dějepis pro žáky IX. tříd Židovské muzeum Praha

Středa 9. prosince 2009

"Hlavním programem byla návštěva Židovského muzea, která byla rozdělená na víc částí. Mně se nejvíc líbila ta první, ve které jsme ve skupinkách hledali údaje o židovských zvycích. Nejlepší byla bezkonkurenčně židovská svatba, kde si naši spolužáci zahráli hlavní role."
Jiří Dvořák IX.A

"Navštívili jsme tři synagogy - jako první Staronovou, která je gotická a nejstarší..Tato exkurze se mi velmi líbila, dokonce jsem viděla vánoční výzdobu Prahy."
Žaneta Frolová IX.A

"No a na závěr jsme viděli Starý židovský hřbitov. Líbilo se mi, že na hrob rabiho Loeva se může položit papírek s nějakým přáním a to se pak vyplní. Bylo bezvadné, že někteří toho využili."
Sonia Podhorná IX.A

"Při vstupu do synagogy jsme dostali malé látkové čepičky, které jsme si pak mohli nechat. Bylo to podle starého pravidla, že muži uvnitř synagogy museli mít pokryté hlavy."
Filip Mičjan IX.A

Program Jindřich Zdík

V pátek 20. listopadu jsme brzo ráno vyrazili na vlakové nádraží. Jeli jsme na dějepisnou exkurzi do Olomouce do Arcidiecézního muzea. Po příjezdu do hanácké metropole nám pan učitel vysvětlil plán celého dne.
Před nádražím v Olomouci stojí mnohopatrová budova krajského úřadu, kde nám pan učitel chtěl domluvit vyhlídku. Vešli jsme dovnitř, ale tam nám taková nepříjemná paní řekla, že venku je mlha, takže je zbytečné se obtěžovat. Takže hurá do muzea, k němuž jsme dorazili v 9.15, ovšem domluveno to bylo až na desátou. Vešli jsme tedy do protějšího Dómu sv. Václava. Zde jsme si prohlédli sdružená okna, mozaiky a celou výzdobu. Taky se nám líbila knížka, do které jsme mohli zapsat naše přání. Když hodiny odbily 10.00, otevřela se brána a dostali jsme se do muzea. Pan průvodce nás přivítal a ukázal nám k vybrání a zapamatování různé kameny- ten svůj pak každý kreslil. Dále jsme plnili úkoly spojené s osobou biskupa Jindřicha Zdíka a nakonec průvodce vybral čtyři kluky, kteří připravili krátkou divadelní scénku z tehdejší doby. Po odchodu z muzea a nezbytném krátkém volnu ve městě jsme se vrátili domů- s hezkými vzpomínkami.

Podle Koralíny Pohlové (7.A) upravil Jaroslav Stuchlý

Nabídku programů na leden- březen 2010 najdete zde.

Šesťáci v Arcidiecézním muzeu

Dne 13. listopadu jsme jeli na výlet do Arcidiecézního muzea v Olomouci. Měli jsme objednaný animační program o biskupovi Jindřichu Zdíkovi. Pan průvodce nám hezky povídal a napřed jsme si měli zapamatovat ornamenty na kamenech. Já jsem dělal palmetu. Potom jsme si vzali pracovní list, tužku a podložku. Pan Šobáň nám četl o Zdíkovi a my jsme spojovali věty. Po společné kontrole jsem zjistil, že mám dvě chyby. Po rozloučení jsme odešli do fastfoodu, kde jsem si koupil hranolky. Ze šumperského nádraží nás tatínek Adama Kotinského odvezl domů. Byl to dobrej výlet, fakt cool.

                                                                                                                                           Honza Nimmerichter (6.A)

Mazoretky